Výstavy

Černá kostka, bílé jablko

Černá kostka, bílé jablko

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb


1. 4. – 22. 5. 2022


Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová


Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová


Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)


Lucia L. Fišerová


foto: Jan Jindra



Výstavy
Výstava (2022)

Zavřít ×

Vyšší princip

Vyšší princip


Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb


1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka



Výstavy
Výstava (2022)

Zavřít ×

Vnímám svět jinak

Vnímám svět jinak

6. 4. – 30. 4. 2022


Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín


Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica


Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.


foto: Stanka Adamová



Výstavy
Výstava (2022)

Zavřít ×

Workshop FotoFashion – Josefov

Workshop FotoFashion – Josefov

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová


Technická podpora – Ondřej Lacina


Tisk fotografií – Petr Nehera


Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein



Výstavy
Výstava (2022)

Zavřít ×

Z ranní procházky mi zůstal jen pocit..

Z ranní procházky mi zůstal jen pocit..

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki



Výstavy
Výstava (2022)

Zavřít ×

Šťastný stesk

Šťastný stesk

4. 11. – 30. 11. 2022

Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert

kurátorka: Lucia L. Fišerová

grafický design: Ferdinand Kacler

dokumentace: David Mackovič

Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.

Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.

Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.

Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.

Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.

Lucia L. Fišerová



Výstavy
Výstava (2022)

Zavřít ×

Nová Spiritualita, 2021

Nová Spiritualita, 2021

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová


foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák



Výstavy
Výstava (2021)

Zavřít ×

Diplomky a bakalářky, 2021

Diplomky a bakalářky, 2021

Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín

17. – 24. 6. 2021

Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek

foto: Adam Kencki



Výstavy
Výstava (2021)

Zavřít ×

Zemědělství 4.0

Zemědělství 4.0

Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín

3. – 12. 6. 2021

Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)

Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.

V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.

foto: Viola Hubáčková



Výstavy
Výstava (2021)

Zavřít ×

Léto letos nebylo, 2020

Léto letos nebylo, 2020

Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín

2. 9. 2020

Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková

bakalářské a diplomové práce



Výstavy
Výstava (2020)

Zavřít ×