Menu:

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka

21. 21. 5. – 29. 6. 2008
    
    Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
    
    Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
    
    Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
    Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
    Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
    Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
    
    Lucia L. Fišerová

foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka