Nová Spiritualita, 2021

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák

Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org

4. – 12. 6. 2021

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová

Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp

Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.

Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.

Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.

Lucia L. Fišerová

foto: Viola Hubáčková

video: Vojtěch Plhák